Ježečci

 

Učíme se básničky…

Školka

Moc se těším do školky,
na kluky i na holky.
Budeme si spolu hrát,
zpívat, cvičit, malovat.

Ježeček

Ježek spadl do hlíny,
umazal si bodliny.
Umýval je ve vaně,
vystydla mu snídaně.

Uklízecí

Zvonek zvoní, končí hraní, všechny hračky už jdou spát.
Ukliďte je, ať najdete je, až půjdete si zase hrát.

Před jídlem

Ten kdo v koupelně už byl a ruce si namydlil,
ke stolu se usadí a lžíci si připraví.
Sedí rovně a je tiše, brzy bude jídlo v břiše.

Před usnutím

Milé děti, je čas spát, pohádku chci povídat.
Schovejte se pod peřinu, ať mohu číst za vteřinu.

Klíček od pohádky

Od pohádky klíček mám

nechci sedět v koutě sám.

Vložím klíček do zámku,
odemknu jím pohádku.
Bude to jen chvilinka
hned jak klíček zacinká.

Do pohádky

Kouzelnými vrátky,
pospěš s námi do pohádky.
Všichni už se na nás ptají.
Tak už pojď – ať nečekají!

Anděl

Anděl seděl na obláčku, čáry, máry, čaroval.

Vyčaroval Mikuláše, moc se z toho radoval.

Pozor na to, milé děti, čarování není žert!

Něco se mu nepovedlo a tak přibyl čert.

 

Mikuláš

Mikuláš je milý děda, hodné děti všude hledá.

Bílé vousy ty mu sluší, na zádech má velkou nůši.

A v té nůši balíčky pro kluky i holčičky.

 

Čertíček

Říkají mi čertíček, vyplazuji jazýček.

Na hlavě dva růžky mám, k čemu, to já nevím sám.

Rameno mi pytel zdobí, na děti, co hodně zlobí.

Do peklíčka hop a skok, přijdu zase příští rok!

 

Čert

Čerta my se nebojíme, protože my nezlobíme!

Když tak jenom trošinku, tatínka a maminku.

 

Myška v zimě

Vykukuje myška z díry, celá zkřehlá od zimy.

Nemá čím by zatopila, musí si jít pro dříví.

Kdyby slunko povykouklo, třeba jenom na chvíli,

nemusela by už myška, choditi ven na dříví.

 

Ježek

Kam se ježek v zimě schoval? Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí, od té chvíle spí a spí.

Zahrabal se do země: Lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky, zapískají píšťalky.

 

Vločka

První vločka, druhá, třetí, z nebe na zem právě letí.

Jedna vedle druhé sedá, volné místo ještě hledá.

Na strom, střechu, silnici, udělají čepici.

 

… a zpíváme písničky :

„Kamaráda mám“

1. Kamaráda mám, copak já mu dám?
     Kamaráda mám, copak já mu dám?
     Podám jednu ručičku, zamávám mu trošičku!
     Podám druhou ručičku, zamávám mu trošičku!
2. Kamaráda mám…
     Zvednu jednu nožičku, zadupu s ní trošičku!
     Zvednu druhou nožičku, zadupu s ní trošičku!
3. Kamaráda mám…
     Zádama se otočím a vysoko vyskočím!
     Zádama se otočím a vysoko vyskočím!
4. Kamaráda mám…
     Hlavičku mu pohladím a potom se zatočím!
     Hlavičku mu pohladím a potom se zatočím!

„Školka“

1. Naše školka, to je školka, rádi do ní chodíme,
pěkně si tam pohrajeme, novému se učíme.
2. Sluníčko nám pěkně svítí do té naší školičky,
usmívá se, pokukuje na ty hodné dětičky.

 

„Večerníček“

Dříve než vám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíte večerníčka jak se uklání.

Pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc, zamává čepičkou.

Z kouzelných hromádek háže lístky pohádek maličkou ručičkou.

Ref.: Mámo, pojď se taky dívat s námi, táto pojď se taky smát dokud nám ta paní neoznámí, tak a teď už honem spát.

 

„Červená Karkulka“

Šla Karkulka černým lesem, číhal na ni vlk. Olizoval mlsně fousy, natahoval krk.

Co to neseš Karkuličko ve svém košíčku? Nesu, nesu bábovičku pro svou babičku.

Babička mu otevřela, vlk udělal ham. V tom domečku na kopečku zůstal zlý vlk sám.

Šel okolo pan myslivec, slyšel, jak tam spal. Rozpáral mu tlusté břicho, kamení tam dal.

Zdravá byla Karkulička, taky babička! Tím skončila milé děti naše písnička.

 

„Vyletěl si pyšný drak“

  1. Vyletěl si pyšný drak, vyletěl až do oblak,

z vysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak,

z vysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak.

 

  1. Rozhlížím se do všech stran, potom spatří hejno vran,

ale vrány se mu smály, že je ještě malý pán,

ale vrány se mu smály, že je ještě malý pán.

 

  1. Do výše a do dáli, nikde se ho nebáli

a ty zuby papírové – všichni se mu vysmáli,

a ty zuby papírové – všichni se mu vysmáli.